pondělí 28. září 2009

nový design blogu

Už delší čas jsem přemýšlel, že bych si nějak hezky graficky upravil blog.. No a tak nějak to dopalo.. Sice netuším, jak tato verze blogu bude fungovat, ale doufám, že se osvědčí..než mě zase napadne ji vyměnit za mladší "dvacítku". Nechal jsem se ve velké míře inspirovat a nahrál jsem již hotovou šablonu, jenom ji časem lehce upravím k mé spokojenosti a smysluplné dokonalosti:-) Hledal jsem dlouho a trpělivě, chtěl jsem něco zajímavého, moderního.. prostě něco, co zaujme na první pohled..a i když je celá šablona skoro monotonně zbarvená, tak mi nabízí, skvělý design.

Ještě netuším, co všechno upravím, ale rozhodně to bude barva některých použitých písem. Nejvíc mi vyhovují 3 sloupce, i když prostřední mohl byl lepé zpracován, tak v podstatě jsem spokojený (jednak změna by byla na dlouho trať a časově velmi náročná, takže se do toho nebudu pouštět).

Hodím zde hlasování o designu blogu, tak doufám, že se zúčastníte:-)

neděle 27. září 2009

Je Váš pes fenolog?

Mí psi nebyli! Jeden byl pravý ořech pro domácnost a druhý pes byla fena dalmatina, takže sklony k fenologii jistě neměla:-)

Jistě se ptáte, co je to ta fenologie? Název jsem nevymyslel já, vyjímečně, ale pochází od někoho jiného. Smyslem této vědy je mít vyvinuté smysly. Jelikož jsme lidi, takže o vyvinutých smyslech se nedá hovořit, tudíž fenologie je záležitost čistě psí. A abych byl přesnější, je to záležitost čistě samců, ty samičky ještě nemám tak prostudované:-) Ne, ale vážně.

Fenologie je prostě psí věda, která nám pojednává o psím blahu na procházce. Všimněte si, že když na procházce Váš pes zachytí vůni fenky, tak začne slintat, ňuchat v místě a okamžitě to počůrá. Stopu samozřejmě udržuje a ani ti největší siláci, pak nemají šanci, takového fenologa od zmiňované fenčí stopy odtrhnout. To čůrání je velmi důležité, kromě toho, že někteří psi si takto značkují své teritorium, tak psí fenologové tímto dávají najevo (samičce - neb je zde určitá vysoká šance, že pániček se samičko budou mít stejný okruh), že jsou si vědomi něžného pohlaví (a tak nějak očekávají, že se by se s ní mohli sejít nebo naopak, že fenka pak ucítí jejich vůni):-)

Dejte proto prostor svým miláčkům, jen ať čmuchají, ňuchají a mají radost, že nějaká fenka jim krásné voní:-)

sobota 26. září 2009

326. výročí bitvy u Vídně - foto

http://picasaweb.google.com/benpytlik/2292009Oslavy326VyrociBitvyUVidne#

Biurokracja odsunięta...

W pierwszym tygodniu szkoły miałem naplanowane zyskać wszystkie potrzebne mi potwierdzenia, ale jak się okazało, było to wręcz nie możliwe.
Po pierwsze – dni urzędowe oddziału dla spraw studenckich są tylko we wtorkowe i czwartkowe dopołudnie, w środe cały dzień.
Po drugie – zaraz wiedziałem, że iść po potwierdzenia we wtorek jest głupota, bo kto by chciał stać w kolejce kilka godzin i w milczeniu czekać.
Po trzecie – w środe odbyły się imatrykulację, więc cały department of justice był zamknięty.
Po czwarte – w czwartek miały być zkrócone godziny urzędowe, więc zrezygnowałem zupełnie.

I tak się tutaj pracuje, oczywiście miałem jeszcze pozapisywać sobie erasmusa do indeksu, ale zupełnie o tym zapomniałem.


Mniejmy jednak nadzieję, iż mój wujek w Niemczech nie będzie miał problem z pamięcią i przypomni mi wszystkie zalegliwości biurokracyjno-szkolne w przyszłym tygodniu.

Życzę Wam słonecznego weekendu:-)

Hucznie się zaczęło!!!

Jak bywa od paru lat tradycją, spotykamy się w większej grupce ludzi i tematycznie rozpoczynamy każdy semestr nauki. W tym roku padła decyzja, by świętować 326. rocznicę wiedeńskiej wiktorii pod Wiedniem. Ale akcja Wam powiem, Moi Drodzy. Kogo zabrakło, niech teraz żałuje! Piliśmy polską wódkę i jedli miód turecki (a w restauracji była możliwość zamówić kawę wiedeńską:-)). Było wyśmienicie. Akcja nie była zbyt długa, a nie była ani krótka, po prostu, taka jaka ma być. Podobało mi się. Zrobiłem kilka zdjęć uczestników akcji.

Początek semestru..i co dalej???

Tak ja..zaś nóm to zaczło, po tygodniach spokojnego odpoczywania i szkrobania sie na brzuchu, znów studia pukają na drzwi i proszą, żebyśmy zajęli ławy szkolne (z uśmiechem na twarzy oczywiście :-)). Pono jesteśmy wypoczęci i pełni siły, by w nowym roku akademicznym walczyć o swoją lepszą przyszłość. Nie wiem. Chyba, jak kto. Wracając z wakacji, względnie z Erasmusa, byłem i stale jestem przygotowany i, jak by to powiedzieć chyba, nacieszony na nowy rok mych studiów. Mam nadzieję, że nie ostatni. Bo akurat w tym roku mam przedstąpić przed komisję i wykonać magisterski egzamin państwowy. Szalone wyzwanie, ale o to w życiu chodzi, nie? Żyjemy przecież poto, by wyzwania pokonywać i wydrapywać się szczebel po szczeblu aż do miejsc, które zowiemy celami naszego życia. Pięknie to brzmi, cele życia naszego. Ale czy po to żyjemy? No nie wiem, chyba każdy z nas to ma inaczej. Jeden od dzieciństwa pragnie być marynarzem, by w końcu znalazł pracę w oczyszczalni ścieków... inni harują - trzy kierunki studują, a potem pracę znaleźć nie mogą. Bywa różnie, źle i dobrze.

Nie mam zielonego pojęcia, co mnie w ciągu tego roku spotka. Jednak wiem, co mogę zrobić, by być lepszy..ciężko pracować, by dobrze się spisać. Walczyć wściekle na wszystki frontach, pokonywać przeszkody, skakać i się pełzać.. poprostu studiować:-)

Życzę Wam Moi Drodzy wspaniałego roku akademicznego, pełnego wrażeń i wygranych bitew, które zaowocują wygraną walką:-)

čtvrtek 17. září 2009

to jsou blechy kočičí, ty na člověka nejdou...

Troche parafrazowany cytat ze znómego filmu:-) Ale nasze kocurki majóm błeszki, uż od delszego czasu my pozorowali, że se wiyncyj szkrobióm, ale dopiero dzisio se zdecydowało, że uż kupiymy frontline a powalczymy, aby my se nie zabłesili:-)

Po teraz szło wszystko fajnie, ale w momencie, jak jo chcioł potrzymać tego nejwiykszego diobła, tak se nie dała pokapać a walczyła z ostrymi pazurkami, jak dziwo. W pewnym momencie jo jóm uż nie poradzioł utrzymać i też to tak dopadło. Moja lewo rynka je pieknie poszkrobano, ale mogym se za to sóm, mało żech kotka trzymoł. Ale co, to tygodnia to bydzie ok..a kocurki aspońć nie bydóm mieć błeszki:-)

08. cesta z města do města

Dovolená nám pěkně rychle utekla, když nad tím v týdenním odstupem přemýšlím..ale byla moc fajn, užil jsme si a relativně jsme si i odpočinul. Říkám, že relativně, protože řídit auto a být na českých silnicích v plné koncentraci je někdy nadlidský výkon, neboť by jste nevěřili kolik bláznů brázdí české, moravské a slezské louky a háje:-) No a taky jsem vezl svůj největší a nejkrásnější poklad...:-)

Vyjížděli jsme kolem půl9, v průběhu balení věcí do auta se objevilo neznámé, velice zvídavé kotě, které mělo pořád tendenci lézt po autě, být v autě a nakonec s námi chtělo i odjet...neb nám bránilo ve výjezdu a dvakrát mi vlezlo na kapotu, až jsem musel požádat další ubytované, zda by ono kotě na chvíli nechytli..jinak bychom zřejmě nevyjeli. Za to jim moc děkuji, doufám, že měli větší štěstí a kotě je neotravovalo moc dlouho.

Cesta byla poklidná. Za Hradcem Králové jsem již ale pocítil únavu, stejně jsme museli zastavit kvůli jídlu a já měl již delší dobou nutkavou potřebu, pokud mi rozumíte. Zhruba po 5hodinách a 315km jsme celí a zdraví dojeli do Olomouce. Vyšlo nám i počasí, ptž hlásili na víkend nějaký ten déšť, ale kromě, doslova, 5kapek nic nekáplo:-)

úterý 15. září 2009

07. friday..last day of our holiday:-(

Rychle to uteklo, šíleně rychle, stejně jako prázdniny...

Podle předpovědi počasí jsme věděli, že nemá být valně, takže jsme se rozhodli vyžít se kulturně a podívat se do okolí po něčem zajímavém. Po chvilce výběru jsme dospěli k názoru, že pevnost Terezín bude tou správnou volbou, jak strávit náš poslední den dovolené.

S odjezdem jsme nespěchali, taky nebylo proč:-) po půl deváté jsem nastartoval a vydali jsme se směrem na Litoměřice. Cesta byly příjemná a po hodince a čtvrt jsme dorazili na místo. Na poslední odbočce v Litoměřicích jsme se rozhodli, že pojedeme jinou trasou zpět, neb v protisměru se tvořila taková kolona..a vypadala na dobrých 30min. Jestli zpáteční objížďka přes Roudnici nad Labem byla ta správná volba to dodnes netuším, jen vím, že v Žandově jsem blbě odbočil a nějaký ten km jsem si najel navíc.. ono když je špatné značení..tak se jede dost špatně:-)

Při vjezdu do Terezína mě ihned ohromili valy, bastiony, fortifikační zdi, kterými projíždíte. Terezín jako město není nejmladší, první fortifikační snahy pocházejí z 2.pol.18.stol, a i když měl Terezín statut pevnosti do roku 1888, tak nikdy nebyl využit ve válce. Všem bylo jednodušší jej obejít:-) Parkování je zdarma všude ve městě, jen u Malé pevnosti je placené (60kč/2h - což Vám na prohlídku Malé pevnosti i s průvodcem bohatě stačí). Pokud nemáte kartu České spořitelny, tak doporučuji někde natankovat peníze, v samotném Terezíně krom zmiňovaného peněžního ústavu nic jiného není. Aktuálně zde žije 800 obyvatel (taky to na atmosféře města bylo znát - je to totálně mrtvé město). Když už jsme u těch čísel, tak budu pokračovat... před válkou (WWII) jich zde žilo 1200, v době fungování pevnosti o několik tisíc víc, avšak v době vytvoření ghetta zde bylo doslova napráskáno až 60000 lidí, což znamená, že na jednoho člověka připadalo 1,65 čt.m. drsný!

Jakmile najdete Muzeum ghetta..není to problém, na náměstí se snadno zorientujete a když si ho obejdete, tak naleznete mapu města (jsem si ji vyfotil, ale fotky zůstaly v Olmiku, ale dodám:-)).. tak jako student studentům doporučuji koupit si kombinovanou vstupenku za 150kč na osobu, je to trochu víc, než obyvkle, ale rozhodně se vyplatí. Jednak máte přístup do vlastního muzea, židovské modlitebny, kolumbária, židovského hřbitova a krematoria, bývalé magdeburské kasárny a samozřejmě do Malé pevnosti, kde je k dispozici průvodce.

Míša měla vtipnou poznámku v muzeum, že být tady o několik hodin déle, tak se z připravené stálé expozice člověk připraví ke státnicím, a taky že jo, informací je tam víc než dost...rozhodně stojí to se tam podívat!

Jako výlet to byl perfektní, jen co mě mrzelo, že se klade největší důraz na období II. světové války a pevnost jako architektonický skvost je zatlačována do pozadí (sice si v Malé pevnosti projdete 0,5km střeleckým tunelem, ale to je jen kapka v moři v informacích o fungování pevnosti).

Takže pokud máte dost síly a odvahy si projít místa vyhlazovaní Židů, místa nakažená tyfem, vidět místa, která pro desetitisíce znamenaly denodenní utrpení, tak směle směr Terezín. Ujišťují Vás, že to místo má svou atmosféru, silnou atmosféru..a pokud jste byli v Osvětimi, tak Terezín Vás moc nepřekvapí, ale ani Vás nenechá chladným..

Fotogalerie z dovolené...

Je čas Vás seznámit s krásami, které jsem poznal, viděl a prošel. Nejsou to všechny fotografie, několik jich chybí, ty však doplním v průběhu příštího týdne a hodím sem na ně odkaz.

http://picasaweb.google.com/benpytlik/Urlop6909Dresden#
http://picasaweb.google.com/benpytlik/Urlop7909PravcickaBrana#
http://picasaweb.google.com/benpytlik/Urlop8909Jetrichovice#
http://picasaweb.google.com/benpytlik/Urlop10909KyjovskeUdoli#


have a enjoy:-)

06. Krásy kyjovského údolí převážně jsme viděli po naučné stezce:-)

Ano, je to tak, ve čtvrtek jsme se rozhodli zajet na sever od Chřibské do vesničky Kyjov u Krásné Lípy. Chvíli jsme hledali nějaké vhodné parkoviště, ale pak jsem zaparkoval u kontejnerů, neb mě to nebavilo hledat..a pak jsme nechtěl se zbytečně vracet k autu po absolvování celého okruhu.

Od minulých dvou výletů se tento lišil hned několika věcmi:
- za prvé šli jsme 95proc. cesty sami, bez německých důchodců a jiných výletníků;
- za druhé cesta, tím mám namysli to, po čem jsme šli, byla více klikatá, zajímavější, řekl bych o poznání těžší, ale o to více jsme si užili srandy (tedy min. v první a ve třetí třetině trasy, mezitím jsme museli šlapat po asfaltu).

Některé úseky se doslova táhly a když už člověk myslel, že za tím stromem bude něco zajímavého a jiného, tak se šeredně spletl. Nicméně Köglerova naučná stezka, kterou jsme absolvovali byla příjemná, sice jsme ji neprošli celou, ale i tak se mi moc líbila, hlavně ta tráva v lesích byla úplně o něčem jiná. Jen mě mrzí, že když se do těch míst vrátím za několik let, tak je nejspíš nepoznám, neb nově vypadající zasazené jehličnany budou mít za 10let přeinejmenším o 2m víc a lesní panorámata budou v pytli... Ke konci výletu už jsme oba pociťovali únavu, byl to náš nejdelší výlet, bezmála 7hodinový:-)

Kdybych měl popsat krajinu, tak bych nejspíš parafrázoval klasika na samotě u lesa a řekl bych, že tam bylo krásně..:-)

pondělí 14. září 2009

05. odpočinkový den za slunečného počasí s medvědem, Marcelem a knížaty ze zámku 4 armád

Jelikož jsme byli po úterním trase celkem unaveni, tak nebylo rozumné zase zalézt mezi pískovce a obdivovat místní krásu přírody. Rozhodli jsme se, že pojedeme do civilizace..mezi lidi a zvířata. Avšak první návštěvou v Děčíně byla čerpací stanice..benzin je prevít, ten Vám dojde rychle:-) Následně jsme se vydali hledat místní zámek, který se vznáší nad Labem, vybaveni plánkem Děčína z penzionu jsme parkoviště našli celkem rychle a jedinou přístupovou cestou, zvanou Dlouhou jízdou jsme se dostali do zámku, kde po půlhodince čekání na průvodce jsme vyrazili na okruh. Nebyl sice nic moc ..neb velikost zámku je obrovská, takže zde byl trochu nepoměr mezi tím, co jsme viděli a vidět mohli, nicméně bylo to zajímavé, někdy i poučné. Děčínský zámek má vcelku zajímavou historii, ale mě se líbily historky průvodkyně, která nám vyprávěla, jak starší návštěvníci ji často říkají, že zde spali či zde po službě odpočívali. Ano je to tak, jako celá řada jiných historických objektů byla hojně využívaná pro vojenské potřeby, tak i zde v děčínském zámku se vystřídali 4armády. Nejdřív česká, po roce 1932, kdy Thunové prodali zámek československému státu, následné nacistická armáda, potom na pár let komunistická a po roce 1968 na dobro zámek zničila sovětská armáda. U této příležitosti byla letos otevřena výstava, která byla prodloužená do konce roku, takže pokud máte zájem..není co řešit:-)

Ze zámku jsme se přesunuli autem k zoo. Cesta byla slušně značená, ale na poslední odbočce jsem nezahnul, neb se mi nezdála, ale bohužel byla to ona.. strmá cesta do kopce po dlažebních kostkách, kde maximálka činila ani né 15km/h..a na druhé auto v protisměru nebylo moc místa..no prostě humus. Zoo, nemenší v republice - jen 6ha, bylo úžasné. Jelikož nám počasí vyšlo o mnohém lépe než ve Dvoře, tak zvířátka byla povětšinou venku.. nejlíp se měl medvěd, si hověl opřen tlamou o strom, jezevčí nora červěně podsvícená..já hledal jezevce ..a on se přitom na mně díval..fascinující. Uchvátil mě taky Marcel, sice Míša tvrdila, že to Marcel není, ale já si myslím, že Marcel to byl. A víte vůbec kdo byl, resp. je Marcel? Pokud ne, tak si někdy podívejte na Přátelé:-) Zpětně nám došlo, že v děčínském zoo by se mohly natáčet nové příhody Medvídka Pú, neb medvídek odpočíval, Iáček pořád iáčkovál, prásátko se taky našlo, králíček určitě taky, sova spala a tygr..ten si počítal pruhy:-)

Ze zoo cesta vedla vedla přes Kaufland do Chřibské. Bylo to fajn výlet..:-)

hezký den:-)

pátek 11. září 2009

04. za náročný výstup odměna v podobě nádherné vyhlídky

Nebylo ani tak brzo ráno, to je většinou tady pěkná kosa a nemá smysl vstávat v 6 a šlapat trasy od 7ráno, my to obyčejně posouvali až na 9..ty výšlapy:-) Dojeli jsme do Jetřichovic, zanechali auta na poblízkém parkovišti a vydali se pěšky na předem vymyšlený okruh. Výstup náročný, hlavně pro nás, kteří jsme celý rok zavřeni doma před notebookem, takže kondice je v háji a ono tady je taková kopec schody, větve, kořený, zábradlí atd. Mariina vyhlídka je skvělá, doporučuji. Následná cesta po červené Vás zavede až na hrad Šaunštejn. Trasa není moc náročná, jste prakticky na určitém "hřebeni", ale v určitých momentech je to nahoru a dolů. Samotný Šaunštejn je vytesaný skalní loupežnických hrad z 15. stol., výstup až nahoru je dost riskantní, úzké meziskalní prostory a dlouhý žebřík v ostrém úhlu jsou jen pro otrlé bez závratě a klaustrofobie:-) Ale až vylezete nahoru, tak je to neméně nádherný výhled. A ty panorámata:-)

Zpáteční cesta nebyla moc dobrá, měl jsem nové vysoké boty, takže jsem jako dárek dostal pěkný puchýř, který mi neumožnil absolvovat celou cestu zpátky. K autu jsem se vrátili po lesní cestě... k penzionu jsme přijeli po 15h, lehce unaveni, ale plni zážitků...

pondělí 7. září 2009

03. bílí kapři, sloní zadky ve skalách, Pravčická brána a hordy německých důchodců po cestě…

Dneska se mi vůbec nechtělo vstávat, zato Míša byla příslovečné ranní ptáče a vstala dávno přede mnou.. Ráno jsme chtěli zajet autem do obchodu do Dolní Chřibské, jelikož jsme včera usoudili, že obchod, co je pod penzionem zřejmě není funkční. Jaké ale nás čekalo překvapení, když jsme zjistili, že obchůdek funguje a jeho vedoucím je pár z východní Asie:-), tudíž aby jste si také zasmáli, takl obchůdek, do kterého jsme nakonec jeli je asi 20m od penzionu.. :-)
V plánu byl menší okruh přes Edmundovu soutěsku, Pravčickou bránu a zpět do výchozího bodu v Mezní louce. Parkoviště bylo z dálky vidět, že je placené, takže jsem zamířil na jiné, které se taktéž ukázalo, jako placené. Ale tam už jsme zůstali. Po zelené jsme se vydali k soutěskám, kde po lodičce jsem se dopravili do Hřenska. Průvodce nám vyprávěl různé historky, ukazoval výběžky ve skalách, které snad něco znamenají a nějak vypadají, viděli jsme také bílého kapra a potkali německé turisty, kteří šli do protisměru a já je litoval, že se budou drápat do kopce, který bych sám nechtěl jít. Z Hřenska jsme se přesunuli (samozřejmě po svých) po červené k Pravčické bráně, chvíli poseděli, vydechli, vyschli, porozhlédli se na vyhlídkách, které jsou opravdu fascinující a pokračovali zpět k autíčku. U parkoviště jsme si koupili nějaké pohledy, já se přezul a uháněli jsme do Chřibské. Ušetřil jsme 100kč za parkování, což je moc dobře, takže když skončí dnes CSI Las Vegas, tak si zajedeme na teplou večeři a tu stovku projíme:-)
Výlet byl fajn, moc se vydařil, krásně se oteplilo a já jsem spokojený!

Když budete projíždět okolo, zastavte se..stojí to zato:-)

02. nach Dresden und zurück

V noci na pokoji bylo trochu kosa, ani dnes se to o moc nezlepšilo..nicméně po půl7 jsme vstávali, abychom stejně rychle jako ranní ptáčata nasedli do vozu a vydali se do Německa do Drážďan. Cesta byla poklidná, jakmile člověk přejede přes hranice, tak ihned zjistí, že je někde jinde..všechno je tak nějak uklizené, čisté, opravené..a hlavně je cesta velmi pečlivě značená, takže se nedá ztratit (sice na zpáteční cestě jsem udělal jeden kiks, ale to byla moje chyba; pozemní značení hlavně na křižovatkách je dobrá věc, to bych zavedl i v ČR). Za necelé 2h (výjezd z Chřibské před půl8 ráno) jsme byli v Drážďanech. V centru města je hned několik parkovišť, v drtivě většině jsou placená a cestou značená, dokonce se Vám na tabuli ukáže kolik je volných míst a zda je parkoviště otevřeno. Po nalezení vhodného parkoviště jsme s Míšou studovali parkovací stroj, takže pro Vás, kteří se v nejbližší době chystáte do Drážďan, tak si připravte ve všední dny za hoďku jedno euro, v neděli a o svátcích jen 50centů, dennítarif – 24h – stojí v neděli a o svátcích 3eura, jak to přes týden si nepamatuji. Parkovišť je dost, podzemní, nadzemní, celé domy i bloky atd.

Vybrali jsme si celkem slušnou dobu, nebylo ani moc aut, ani moc lidí. Původně jsme přemýšleli, že pojedeme přes týden, ale to by bylo více lidu úplně všude. Obchoďáky byly pozavírané, na kafe do početných kaváren a restaurací nemělo smysl chodit, už jen proto, že chtějí za to nekřesťanské peníze, jak na naše studentské poměry. Takže na místě byla především prohlídka města. Trochu foukalo a k tomu svítilo slunce, ne že by byla zima, ale nebylo tisíckrát v některých místech příjemně, nicméně výlet byl fajn. Prošli jsme si Zwinger, náměstí, nábřeží kolem Labe atd. Samozřejmě mohli jsme využít služeb některých muzeí nebo galerii, ale i tak si myslím, že tříhodinový pobyt u západních sousedů byl fajn. Jediným mankamentem byly všudypřítomné opravy a rekonstrukce budov, cest atd., které trochu znepříjemňovaly prohlídku, což je patrné na fotkách (které umístím v nejbližší době, avšak nejpozději na počátku příštího týdne:-)).

Cestou zpátky jsme se chtěli zastavit v pevnosti Königstein, ale po uvážení poměru cena/výkon, jsme se rozhodli pokračovat dál do České republiky, kde jsme si zajeli na nákup do Děčína. Z Děčína vedla objížďka tak blbě značená, že jsme skončili ve vesnici, kde jsme ani původně nechtěli. V této vesnici, jenž její jméno si nepamatuji, pro změnu opravovali vodovodní ropovod a tak nějak zapomněli, že by mohli naznačit jinou trasu a ne postavit značku zákaz vjezdu do ulice, kudy nás směrovky navedly, naštěstí hodný pán nám poradil a tak v poklidu jsme se už vrátili do Chřibské na pokoj.

sobota 5. září 2009

01. Cesta do Chřibské

Zdravím Vás moji věrní čtenáři!

Někteří z Vás jistě ví, že dnes jsem se odebral z rodných luhů a hájů a s Míšou si vyjel na dovolenou do Chřibské, poblíž Národního parku Česko-saské švýcarsko. Již ve čtvrtek jsem přijel do Olomouce, přivezl si na byt několik věcí, abych Vám to napsal trochu srozumitelněji, tak kromě mně se do auta už nikdo nevlezl, nevím proč, možná kvůli všem peřinám a kabátům:-) Nicméně po včerejším základním nákupu jsme dnes ráno něco po půl8 vyjeli na Mohelnici, směr Chřibská.

Cesta byla v zásadě příjemná, co se do Hradce Králové týče. Následně jsme jeli do Zoo ve Dvoře Králové, kde jsme strávili asi 2hodinky, dali si menší oběd a pokračovali v cestě. Trochu nás mrzelo, že když jsme dojížděli do Dvora, tak začalo jemně poprchávat, a tak prohlídka nebyla příliš úspěšná, ačkoliv zoo je moc pěkné a všem doporučuji k prohlídce. Jenom si dejte pozor na parkování, pod zoo je placené (soukromá firma), dobře značené, neplacené parkoviště naleznete výš, když pojedete dál do kopce, možná uvidíte po levé straně zákaz vjezdu na parkoviště, toho se nebojte (to je výjezd) a jeďte dál, další vjezd je ten správný.

Z Dvora jsme se vydali směrem na Lázně Bělohrad, Mnichovo Hradiště (promiňtě Pane Kronikáři, že nebyl čas se u Vás zastavit:-)), Mimoň, Nový Bor (kde jsme se lehce ztratili kvůli blbému značení na kruháči), Kamenický Šenov, Českou Kamenici a konečně Krásné pole v Chřibské.

Sice jsme náš Penzion Laura hledali delší dobu, ptž označení bylo jen u sjezdu z hlavního tahu, ale nakonec našli. Jediný problém, který jsme zatím zaznamenali je parkování, neboť dvorek je malý na tři auta a tudíž jsem nucen stát ve vzjezdu a bráním tak výjedzu ostatním vozům, nicméně jsem se domluvil s majitelkou, zda mohu zaparkovat mimo dvorek na trávě pod penzione, nenamítala:-) Autíčko tak bude nadohled z okna a mimo hlavní silnici, nebude ani bránit nikomu z vyjetí z dvorka a bude pohoda pro všechny. Bydlíme v dvoulůžkovém apartmánu s vybavenou kuchyňkou, satelitem, wifinou a hezkou sprchou. Je tu sice lehce chladněji, ale to snad nebude problém:-) Topná sezona ještě nezačala, ale pokdu nebude hnusně i venku, tak tady to bude snesitelně. Majitelka je příjemná, její pejsek a kočička jsou přítulní, takže všechno zatím je skvělý a já jsme spokojený:-)

Začíná se vyjasňovat, Babica peče švestkový koláč a já záčínám mít hlad..

hezký zbytek večera:-)