Níže psaný text je nutno chápat jako jednoduché zamyšlení nad textem, ale také způsob jak donutit čtenáře k vlastnímu uvažováni, neb tento text není a ani nechce být uceleným výkladem, ale pouze autorovou snahou o zachycení, dle jeho mínění toho podstatného.
Před víc jak osmi sty léty zemřel na Pražském hradě jeden z prvních zakladatelů české historiografie, byl jím Kosmas. Neproslavil se sice hrdinskými činy či svou nebojácností na bojovém poli, ale skutkem hodným paměti. Kosmas se stal autorem první latinsky psané kroniky z české provenience.
Jedná se o dílo, které Kosmovi zaručilo nesmrtelnost. Odvažuji se říci, že kdyby nebylo jeho Kroniky, stal by se v paměti historické elity národa pouhým kanovníkem pražským. Avšak jak vidno, podařilo se mu mistrovský kousek, i když ne v pravém slova smyslu, když v Kronice jsou obsažené četné chyby a nesrovnalosti, ale těžko říct, zda to jsou chyby Kosmy (ať už záměrné nebo nechtěné) nebo chyby v pozdějších opisech kroniky.
Je zcela jisté, že Kosmas byl při psaní českých dějin ovlivněn antickou četbou (patrně se s ní setkal v době studií v Lutychu nebo v jiném evropském městě), neboť pokud to text dovoluje, používá prvky z antických mýtů („… někdy si podřímne výtečný Homér“). Nebojí se ani přirovnání psaná v bibli (např. o knížeti Břetislavovi píše: „vynikal statečností nad Gedeona, tělesnou silou převyšoval Samsona a moudrostí předčil Šalamouna ....").
Dovolím si tvrdit, že v Kosmově textu můžeme hledat původ některých přísloví, které pro nás natolik zdomácněla, že se o jejich pravý původ ani nezajímáme. Nejlépe to je snad vidět na těchto dvou: „To nedovede ani Kazi navrátit.“ a „Dlouhé vlasy krátký rozum.“.
Chtěl bych se zde zastavit u jednoho aspektu, který mne zaujal. V první knize nastává moment, kdy kněžna Libuše musí rozsoudit dva sousedy, jenž nejsou schopni se domluvit, kde proběhne hranice jejich majetků. Avšak zvolením Libuše se porušila dlouhá tradice, podle níž pře mezi členy kmene přemyslovců rozsuzoval muž. Tudíž byla Libuše přinucena tuto tradici obnovit, tím že si vzala za muže Přemysla Oráče. Někdo by mohl namítat, že Kněžna opustila knížecí stolec ze strachu, ale já nejsme toho názoru. Právě naopak si myslím, že to byla rozvážnost a moudrost Libuše, neboť se zřejmě domnívala, že by ve vládě nad muži byla opovrhována a ženy by ji nerespektovaly.. Z textu je patrno, že netoužila po moci, ale po klidu uvnitř českého kmene. Ale když se podíváme podrobněji na tuto část textu, zjistíme drobné nedostatky (které jsou patrné i v jiných částech Kroniky – a tedy otázkou je, zda si jich Kosmas všiml, a pokud ano, proč je neopravil?). Např. zde, kdy Kosmas vkládá Libuši do úst tuto větu: „Jděte nyní domů, a koho vy si zítra vyvolíte za pána, toho si já vezmu za manžela.“, ale o několik řádků níže se setkáme s jiným textem („…Libuše označila místo, kde se tajil jejich budoucí kníže, i jeho jméno.“), který výše citovaný text podle mně úplně neguje a staví nás tedy před otázku (proč?), na kterou jen stěží nalezneme odpověď!
Ale abych dále pokračoval, je tady ještě další aspekt. Kosmova Kronika měla velký vliv na národní uvědomění, čerpalo z ní mnoho českých i zahraničních myslitelů a historiků.. Původně byla napsána hlavně pro český lid. Z opisů, které byly pořízené na církevních školách, se měl vzdělávat český národ (na druhou stranu, kdo tvořil středověky či novověký erudovaný český národ?). Je to dílo, které mělo především význam v době národního obrození, kdy pro Čechy byla zdrojem dějin a národního uvědomění. Ale dokud nebylo provedeno důkladné kontroly textu, tento zdroj dějin a národního uvědomění byl zaplněn nepřesnostmi ve jménech, datech atd. Do jisté míry na Kosmovu obhajobu můžeme říci, že vinni jsou přepisovatelé, ale jakou máme v tomto případě záruku, že to tak je? A tudíž jsem u dalšího problému této Kroniky: nespolehlivost údajů (čímž jsme nuceni údaje v Kronice obsažené korigovat s jiným dostupným materiálem z téže doby – jsem si samozřejmě vědom, že tj. podstata historikova řemesla).
Pokud si dobře pamatuji, tak jsem v ani jedné ze tří knih nezaznamenal jakoukoliv informaci o slovanské liturgii a pobytu Cyrila a Metoděje na Velké Moravě. Proč se o nich Kosmas asi nezmiňuje? Nevím, zda tyto informace opomíjí záměrně. Je možné, že byl odpůrcem slovanského ritu nebo také tyto informace mohl pozdější přepisovatel záměrně opominout, anebo důvodem chybějících informací může být Kosmova výchova pro kněžskou službu v západní církvi, také je možné, že odmítal dělat „reklamu“ tomuto náboženskému směru. Ovšem připustit musíme i možnost e), a to, že vysvětlení je prozaičtější, ale my ho neznáme.
Avšak nelze Kosmovi vytknout, že Kronika není čtivá, ba právě naopak. Ovšem až příliš často ve své kronice zdůrazňuje, že nechce psát o věcech, které napsal někdo jiný nebo, že o těchto záležitostech není nutné psát, že jsou v obecném povědomí, a že by se nerad opakoval. To je myslím škoda, když uvážíme, že někdy bychom rádi, aby se Kosmas opakoval (zvláště v první knize)! Závěrem by se jistě hodilo zvolání: „Byl první a tudíž měl nejtěžší úlohu!“. Na druhou stranu je tady to prokleté ale…
