Popelka

věnováno té, která po tom touží..



Jan Skácel / Benjamin Pytlik

Popelka


Ořech, který včera rozbíjel jsem o chodník,
měl kolem sebe bílou košilku.
Jak hrouda sněhu
ležela na odpoledním nebi luna.

A léto, chlapci, léto bylo úplně.

Tiskl jsem ořech ke zdi, i když se lehce vzpíral,
kol nás tramvaj projela a já, chlapci,já už věděl,
že podlamují se jí kolena.


Košilka spadla a skořápka se otevřela,
letní vánek nadzvedl jí obočí, 
a bylo tam napsáno, že ano.

A léto, chlapci, léto bylo zemdlené...

(12.6.2011, Olomouc)

------

Zcela náhodou v jedné disputaci padla řeč na české básníky. Skácelova Smuténka mi byla doporučena, jen že já po přečtení celé sbírky mám pocit, že některé básně nebyly dokončeny, takže jsem si je pro svoji radost dopsal sám. Snad nebudu za to kamenován B-)

Biografie Jana Skácel na wiki.