Pokud pominu cestu, která byla otravná, teplá, upocená a hlavně ospalá, tak jsem byl i rád, že jsem nakonec v plánovaný čas do KV dorazil. A podařilo se mi to tak dobře, že počkali na mně i s ohňostrojem:-)
Sobotu jsem trávil poflakováním po městě a návštěvou Muzea Becherovky (opět pro velký úspěch z minulého roku). Následně mě Pavel přesvědčil, abychom si zajeli na kole Nadace ČEZ a jak sami uznáte, po 4 panáci becherovky, to byl nadlidský výkon. Nicméně za 1 min jsem ujel 880 m o 40 více než Pavel. Z kola jsem se skoro sesypal. Nohy bolely jak kráva, svaly jsem jsem necítil.
Nedělí začalo naplňování ústředního cíle návštěvy KV, a to prozkoumávání lázeňských stezek okolních lesích kolem centrum KV. Můj první výlet na Jelení skok, kde je socha kamzíka (trochu paradox, ale je to tak). Dále jsme se s Ondrou rozhodli pokračovat na Vyhlídku Petra Velikého a na Vyhlídku Karla IV., kde jsme sestoupili do údolí k Parkhotelu Richmond a vydali se směrem Thermal. Odpoledne jsme spolu s Ondrou šli na Tři kříže, které jsou situovány nad Thermalem.
V pondělí dopoledne jsem změnil sparingpartnera a s Pavlem jsme za Poštovním Dvorem vystoupali k Beethovenovu altánu a po žluté (a resp. i po modre) kolem chaty Básníků jsem došli až na Vítkovu horu, kde byl nádherný výhled na letiště KV. Zpět jsme sestoupili po modré k hotelu Imperial, k vřídlu a šli směrem k Thermalu na oběd, kde jsme se srazili s Ondrou očekávajícího příjezd Hanky a Martina. Marně teď přemýšlím, co jsem dělal odpoledne..fakt nevím..
Úterý ráno bylo pod lehkým mrakem a ačkoliv předpověď počasí předpovídala přeháňky a bouřky, tak tomu nic nenasvědčovalo...aspoň v 7 ráno:-) V plánu byl výšlap ke Goethově rohledně. U Imperialu me dostihl silný déšť a hnusná bouřka, pár desítek minut jsem stál ve vchodu ruské Residence Bohemia. Nakonec jsem ale trasu podstoupil. Zprvu ještě lehce pršelo, ale pak jakýkoliv déšť ustal, i když v lese pršelo dál .. z listí. Procházka to byla skvělá, ačkoliv jsem se musel brodit vysokou trávou, se kterou jsem na cest nepočítal, ale jakmile jsem se dostal na asfaltku, tak bylo všechno fajn a následný sestup byl více než pohodový. Odpoledne jsem s bandou jeli do Andělské hory se podívat na zříceninu hradu a trojramenný kostel. Nejlepší ovšem byla pěší zpáteční cesta, především lesem, kdy letiště KV si postavilo nový plot a tak Ondrovi a především nám zastavilo další postup na vytyčené trase. Obrali jsme tedy cestu lesem, byla to tzv. cesta do města. Na ní budu ještě dlouho vzpomínat. Z Olšových Vrat jsem se vydali starou pražskou cestou do KV, resp. do Panoptika, což je ta nej hospoda, kde jsem kdy v životě byl. A vím, že pokud bude stát, tak se tam budu vracet, pokaždé co budu v KV. Skvělé vaří a ta obsluha..úžasná, krásná, milá, vždy usměvavá a vtipná:-)
díky Ondro za skvělý pobyt.
Žádné komentáře:
Okomentovat