pondělí 13. února 2012

C11 - Suma summarum


Vrátil jsem se šťastně, bez poskvrny a nechuti. I když jsem měl pocit, že v den odjezdu nedojedu domů, ale nakonec jsem v těch třesky-plesky mrazech zvládl běžet se zátěží, co mě poutala k zemi. V mysli jsem měl jenom jedno, stihnout vlak, za všechnu cenu.  Ale měl bych se ohlédnout zpátky, možná se i poplácat po zádech - to ale ukáže až čas, zda pobyt v Krakowě byl něčemu prospěšný, z toho materiálního hlediska.


Tak soukromě jsem si pobyt pojmenoval jako dovolenou hrazenou Evropskou unii. Když už jsem to napsal a tvrdím to kudy chodím, tak je potřeba to trochu osvětlit. Ano, byl to příjemný odpočinek, odpoutání se od denodennch starostí a hledání zlatého pokladu klidu. Ačkoliv s vyplacením stipendia byl trochu problém a jak jsem se dozvěděl, tak ne až tak velký v mém případě, jako u některých ceepusáků přede mnou, tak pobyt lze hodnotit jenom kladně.

Popsal jsem v předešlých článcích jednotlivé příhody, strasti a realitu polské administrativy, krásy města i ledového vzduchu v nose, který ke konci pobytu hezký štípal, když se šlo 30min do knihovny a pak stejnou trasou zpátky na kolej. 

Stále si říkám, že mám štěstí na své spolubydlící, jsou rozumní, chápaví a příliš nevyvádějí.. Jak si vzpomenu na tu garsonku, kde jsme bydleli, tak se stále ještě musím pousmát.. 6m čtverečních pro dvě osoby a ledničku. Ale bylo to v pohodě. 

Teď jsem se díval do složky a mám nafoceno přes 40GB = skoro 9500 fotek = v 50 složkách. Byl to mazec  fotit, někdy mě až ruka bolela, jak jsem držel foťák  v ruce i víc jak hodinu v kuse v jedné poloze.. ale podařilo se to!

Jsem spokojený. Byl jsem opět v tom nejkrásnějším městě světa, užil si památky i atmosféru jedinečného, trocha samoty a jediným spojením se světem byl pro mě skype..

V zásadě ničeho nelituji, i když první dva týdny jsem měl pocit, že bydlet v Piastu je za trest a chodit do knihovny (tak daleko) ještě větší. Časem jsem si na to přyvkl a jediným prblémem se na krátký čas staly finance, potažmo nakupování jídla v blízkých obchůdcích, kde jsem si nikdy nedokázal vybrat a sklouzl ke stereotypu ve stravování (snad i důsledkem absence mikrovlnky na kolejích!). Ale polské drožďové koláče jsou nepopsatelné.. chutově i vizuálně.. prostě báječné..

Jedinou radu, kterou bych dokázal vykouzlit pro mé mladší kolegy je, aby se vybavili trpělivostí. Poláci jsou poměrně ochotní, ale chce to trpělivost při jednání.. někdy jim to všechno trvá.. strašně hrozně dlouho.. ale jiný kraj, jiný mrav..že :-)

Ke konci pobytu jsem si trochu přemýtal pobyt před 3 lety na erasmovi a došel jsem k závažnému závěru, kterého jsem se trochu zhrozil! Ale snad je to tím, že jsme trochu dospěl a některé záležitosti citím již jinak, tak trochu bez ostychu:-) Před 3 lety jsem měl silný pocit při návratu domů, těšil jsem.. byl jsem nadšen, že jedu konečně tam, kam patřím... ale teď když jsem odjížděl, a ačkoliv jsme byl z domova přesně měsíc, tak jsem zpáteční cestu chápal odlišně a spíše jsem to porovnal s klasickým popojížděním mezi Olomouci a Karvinou. Nebyly tam žádné emoce, prostě jsem ten návrat bral normálně, jako bych se vracel z Olomouce domů na víkend.. Nevím čeho je to důsledek, jestli mé dospělosti nebo toho, že na erasmovi jsem byl 4 měsíce odloučen od všech, a ačkoliv jsem jezdil domů co druhý víkend, tak ten návrat jsem rozhodně prožíval silněji.. s většími emocemi..

Teď je potřeba udělat hodně tlustou čáru za pobytem, použit vše, co jsem si nafotil a proč jsem vůbec do Krakova odjel. Již jsem provedl nezbytnou popříjezdovou adminitsrativu a snad jsem celý ceepus výlet ukončil definitivně. 

Teď je potřeba se vrátit do reality, do mého aktuálního života a snažit se uspět.. a možná si opět po čase najít nějaký program zahraniční mobility a vycestovat do mého oblíbeného Krakowa.

(fotozdroj: http://api.ning.com/)

konec
Okomentovat