Terminologie politického katolicismu

V historii PK je používána celá řada termínů. Avšak na začátku bych se pokusil definovat základní pojem - politický katolicismus – tímto pojmem označujeme tu činnost katolické církve, která překračuje své náboženské působení a usiluje o posílení svých pozic v polit, sociál. a kult. životě společnosti; můžeme rozeznat dva směry:

-                     první – jest nepřímá cesta, náboženské působení církve na vědomí věřících, které ovlivňuje chod a ideologii světské polit. a kult. organizace a instituce

-                     druhá – je tedy přímá cesta, což jest pronikání do polit.. a kult. života společnosti, vytvořením vlastních polit. struktur (strany, odbory, hnutí, mlad. ženské aj. organ.)

Nezanedbatelnou součástí PK je vliv skrze tisk a jiná média.

O některých dalších termínech spojených s PK se jenom zmíním, neb je všichni dobře známe a již delší dobu používáme. U jiných se zastavím a vysvětlím blíže jejich obsah.

Do té první skupiny bych zahrnul pojmy jako kurie, cezaropapismus, encyklika, apoštolský stolec, hierarchie, konkordát, stavovský stát, kurie, legát, monsignor, legát, nuncius, papež nebo Vatikán. Do druhé skupiny bych zahrnul pojmy jako:

-                     fundamentalismus – teologická pozice některých evang. směrů a konfesí v doslovném chápání bible. Dnes tento termín se přisuzuje všem silně konzervativním názorům v jakémkoliv náboženství (ať už se jedná o katolickou církev nebo islám)

-                     klerofašismus – pojem spojuje katolicismus s fašismem, nepřesně používán pro autoritativní režimy, nejvíce viditelný na Slovensku za II.WW

-                     ultramontanismus – myšlenkový proud v kat. církvi (hl. v 19. stol.), jenž usiluje o obnovení papežské nadvlády. V užším slova smyslu s nadřazením papežské  autority nad místními autoritami jak světskými, tak duchovními. V politickém ohledu byli ultramontanisty nazýváni ti katolíci, kteří vždy poměřovali státní zákony a předpisy s církevními principy

-                     Pryč od Říma – hnutí německých liberálů a „Všeněmců“ R-U na přelomu 19. a 20. stol. V Československu po r. 1918 je takto nazývána silná protikatolická vlna, která měla kat. církev omezit v jejím vlivu na školství, kulturu a společnost vůbec. Byla spojena se snahou o odluku církve od státu

-                     kulturní boj – pojem pro protikatolické tažení, provázené snahou omezit vliv římskokatolické církve ve státě a společnosti (Bismarck, Hitler)

-                     sekularizace – v zásadě se jedná o zesvětštění, ale tento termín lze použít ve více významech

o       převádění církevního majetku do světských rukou prováděné státní mocí (Josef II., Francie, Německo 19. stol, pozemková reforma)

o       proces vytlačování náb. vlivu z jednotlivých oblastí lidské činnosti a nahrazování je institucemi světskými či ateistickými

o       modernizace náb. (přechod z roviny institucionální do roviny individuální)

o       odluka školství od církve

 

 

 

Zbývají mi ještě čtyři pojmy, které bych zde rád přiblížil o něco více a jsou to: křesťanský socialismus, křesťanský demokratismus, křesťanský solidarismus a klerikalismus.

 

-                     křest. socialismus – pojem používaný na přelomu 19. a 20. stol.; vedle toho lze použít lepší termín a to křesťansko-sociální hnutí; jde o směr, jenž se snaží využít křest. etiky pro řešení sociálních problémů; zdůrazňoval, že křest. náb. je východiskem sociální reformy, jež by vyrovnala spol. protiklady a smiřovala jednotlivé sociální třídy a vrstvy (bojuje za dílčí sociální požadavky – délka pracovní doby, výše mezd, pracovní úlevy ženám čí zákaz dětské práce); aktivita křest. socialismu vzrostla výrazně po vydání soc. encykliky Lva XIII. Rerum Novarum (vznikají polit. strany odbory); ve 20. stol. ještě někteří k.s. rozvíjeli – Emanuel Mounier – blízky kat. modernismu, což byl pokus o spojení křest., existencionalismu s některými prvky marxismu; v současnosti se objevují názory, že k.s. nebyl účelný, neboť dělnictvo bylo většinou odtrženo od náb.

-                     křest. demokratismus – je takto označován proud, který v polit. státním systému je nositelem pluralitní parlamentní demokracie; lze takto nazvat kat. strany v Evropě či v Lat. Am., jenž podporují pluralitní systém, bývají součásti vládních koalic a jsou odpůrci autoritativních režimů, zvl. pak totalitních

-                     křest. solidarismus – směr odmítající socialismus a liberalismus; připomíná si spol. dobu feudálně-stavovskou, kdy výrobní odvětví tvořila hospodářská jednotka pod církevními vazbami; orientovaný původně na střední vrstvy, které se brání před pohlcení kapitálem, ale i splynutí s proletariátem; v 1891 ho vyzdvihla encyklika Rerum Novarum, podle níž měla být úzká spolupráce a vzájemná pomoc mezi sociálními vrstvami a profesními obory; nejvíce výrazný byl v období po I.WW; v Českoslov. hlavní programový pojem, orientovaný na všechny společenské vrstvy a doplněný národními aspetky s důrazem na parl. demokracii; v době hosp. krize byly hledány nové cesty pro uplatnění k.sol., mimo jiné v pojetí stavovského státu (přispěla k tomu papežská encyklika Quadragesimo anno z r. 1931)

-                     klerikalismus – můžeme označit za polit. směr, jehož motivací je reprezentace církevních názorů a jejich prosazování ve státní politice, nebo směr upřednostňující v rámci církve duchovní na úkor laiků; jako klerikální se označují strany, které jsou přímo napojeny na hierarchie některé církve, již podřizují svou politiku, a u nichž se ve vysokých stranických funkcích vyskytují kazatelé a kněží; klasickým příkladem uplatnění k. je ČSL za 1. republiky; význam klerikálních stran prudce upadl ve 20. stol., jednak kvůli silnému poklesu polit. i morálního vlivu církve v západním světě (o východním ani nemluvě), ale také proto, že katol. církev, s níž byla spojena většina k. stran, začala od poloviny 20. stol. působení svých kněží v politice.