Odcinek 57.: przedostatnia sumaryzacja:-)

O mało zapomniałem..następny mesiąc mego pobytu w Krakowie już minął, więc trzeba troche podsumować. Nie chcę jednak zanudzać, więc napiszę to szybko i rzeczowo. 

Ani nie wiem kiedy, ale ten miesiąc upłynął bardzo szybko, wogóle nie zdążyłem się zorientować kiedy, a już w poniedziałek jest Dzień Dziecka! Wydarzyło się dużo rzeczy, poczynając od moich ciekawych wycieczek i poznania okolic Krakowa. Zastałem też miejscowe juwenalia czyli zabawę majalesową, dzień sportowy, ulewne majowe deszcze, zakupiłem kilka książek do mojej biblioteczki.. były współlokator mnie odwiedził, a wykłady z historii wojskowości są za każdym razem lepsze i jeszcze lepsze.

Nie ma powodu narzekać. Kraków jest świetne miasto..na studia (bo mieszkać bym tu napewno nie chciał).

No i brniemy do końca, już pozostało tylko kilka dni i moja wycieczka odosobnienia się zachwilę skończy... pytanie brzmi czy to powód do radości..??

Odcinek 56.: dzień sportowy UJ

W czwartek zauważyłem na gazetce w akademiku, że dzisiaj jest dzien sportowy UJ. No, pomyślałem, że to będzie dobra okazja jak spędzić część dnia. Na pierwszym roku na UJ (przynajmniej w Instytucie Historii, jak miałem możliwość rozmawiać) jest obowiązkowy WF (tělocvik). Trudno mi powiedzieć, czy dobrze, że tego w Ołomuńcu nie ma. 

Wg hramonogramu miały się dzisiaj odbyć mecze finałowe koszykówki, siatkówki i piłki nożnej. Interesowało mnie jak różni się dzień sportowy UJ od UP. Chociaż nie znam organizacyjnie ani jednej akcji (tylko jako widz), to wychodzę z założenia, iż oba dnie mają podobną atmosferę i (nie)sprawność organizacyjną. Najbardzej zaangażowano są studenci-sportowcy oraz ich trenerzy. Widzów jest o wiele, wiele mniej, a to szkoda. 

Niemniej było ciekawie. Ze względu na brak ławeczki, bo obie sale sportowe są dosyć małe, widziałem tylko cztery mecze w całości - koszówkę mężczyzn i kobiet oraz siatkówkę mężczyz i kobiet. Chwilowo oglądałem mecz piłki nożnej, ale ta gra mnie nie przyciąga zbytnio.

Díl 55.: už mě unavuje boj s větrnými mlýny

Už mě unavuje boj s větrnými mlýny!

5. května 2009 jsem napsal a poslal první mail ohledně ubytovací jistiny - bez odpovědi.

16. května 2009 jsem napsal a poslal druhý mail ohledně ubytovací jistiny tentokrát na zbylé dvě adresy v Kontaktech na skm.upol.cz - bez odpovědi.

21. května 2009 jsem napsal a poslal třetí mail ohledně ubytovací jistiny adresovaný předsedovi Kolejní rady vysokoškolských kolejí v Olomouci - bez odpovědi.

29. května 2009 jsme napsal a poslal čtvrtý mail ohledně ubytovací jistiny a to přímo Kvestorce UP - uvidíme jaká bude odpověď, pokud nějaká bude!?

xx.xx.2009 napíšu a pošlu x-tý mail i ..jak říká s úsměvěm na rtech můj kamarád.. na polský konsulát do Ostravy - ale netuším, zda by nějaká odpověď byla:-)

seriál nekončí..průběžně sledujte blog!

Z historie královehradeckých pěších pluků

Díl 53.-54.: Sudeťák na návštěvě..

Kdo ví, ten název dvoj-příspěvku pochopí, kdo neví, dočte se níže.

Bylo úterý. Slunce už od rána pražilo a mně bylo jasné, že dnešek bude opět patřit do těch teplejších dnů našeho života. Nicméně jsem byl rád, že neprší a že se první den návštěvy, co se počasí týče, vydaří. Měl jsem pravdu. Slunce pražilo až do večera. Sudeťák přijel odpoledne, kolem půl 4, takže jsme ještě stihnul školu. Zajeli jsme na kolej a pěšky se vydali do centra. V roli nezkušeného průvodce jsem Sudeťáka vzal na známa místa Krakova, počínaje od Barbakanu, Bramy Floriańskiej, Główny Rynek, przez ul. Grodzka až do židovské čtvrti Kazimierz. Na zpáteční cestě na kolej jsme prošli po nábřeží Visly pod Wawelem a vydali se tak trochu nečekaně dřív na pivo, když v mé oblíbené jídelně byla rezervace. Mnounaplánovaný druhý den sice s nepříznivým počasím počítal, ale až tak katastrofický plán jsem neměl připraven. Už středečního rána, to vypadalo, že bude pršet, ale tak nějak pořád se to drželo. Ale když jsme procházeli místnosti v Muzeum Czartoryskich, tak začlo pršet, což se zprvu nejevilo jako nepřekonatelná překážka, ale v důsledku to byl vcelku nepříjemný déšť. Nicméně hlad je sviňa. Vzali jsme deštníky do ruky a šli na grilovaná kuřata. Cestou na Wawel už tolik nepršelo, ale i tak deštník byl stále na svém místě. Katedrála byla lehce přesycena navštěvníky, především z řad školních výletů různého věku. Takže i když obvykle je v katedrále chladno, tak bylo celkem teplo..snad díky i vysoké vlhkosti a tomu davu přihlížejících na ostatky mrtvých panovníků, manželek, zasoužilých umělců, představitelů polského státu etc. Ale všude jsme se probili a ukázal jsem Sudeťákovi vše, co bylo  a stojí v katedrál za shlédnutí. Myslím, že cestu na věž za Zigmuntem si bude dlouho pamatovat. Vstupenka je platná i do katedrálního muzea, kde naštěstí už nebylo tolik lidí. Prošli jsme si i nádvoří zámku a kolem Dračí jeskyně jsme se vydali směrem na kolej. Na nějaké dvě či tři hodinky jsme se zastavili v hlavní budově Národního muzea v Krakově, kde jsme shlédli sbírku militárií, věcí denní potřeby a blesku rychle galerii umění 20. stol. Po tak to vyčerpávajícím dni jsem skočili na škopky, následně se nakolejích navečeřeli a kolem osmé večerní se vydali tramvají zpět na nádraží, odkud Sedeťákovi jel o půl8 vlak přez Katowice zpátky do Olomouce.

Myslím, že to byl slušný a hlavně vydařený výlet. A děkuji Ti, že jsi mě přijel navštívit!

Díl 52.: byl jsem naskok doma

Před týdnem v pátek jsem zas přijel na chvíli domů, odpočinout si..či nabrat nových sil..flákat se..no nazvěte to jak chcete, každopádně jsem nebyl v Krakově:-)

Bylo pořádný horko, teploměr div neprasknul pod přívalem rtuti v trubičce a já měl pár záchytných bodů, co všechno bych měl oběhnout a zařídit, pobýt a zaplatit. Tak za prve bylo třeba navštívit prarodiče..tím jak střídám své místa pobytu nejsem nikde moc dlouho, tak jsem si řekl, že s nima strávím podstatnou část svého karvinského víkendu. Následně jsem měl v plánu poctit svou návštěvou Stanici technické kontroly, neb jsem měl do 25.5.2009 platnou technickou prohlídku svého autíčka. To bylo lehce za trest, neb jednak jsem byl až 3 na řadě, co ž by ani nevadilo, jak spíš to nechutné teplo, které bylo. Já se uvnitř i vně auta pařil, jako bych byl někde v sauně. Ale tu bezmála hodinu a třičtvrtě jsem přežil a vydal se na zpáteční cestu domů. Sobotná večer patřil smažení vaječiny na otevřeném ohni a že byl hezký den a večer, tak vše bylo moc pěkné a michaná vajíčka byla moc dobrá. Neděle prakticky porběhla v podobném duchu. Sice jsem dopoledne zápasil s hromadou černých ponožek, ale vymotal jsem se a sestavil páry do následujících bojů v teniskách:-) Pak jsme s rodiči se vydali na menší marketingový turismus a prohlídli si nově zrekonstruovaný gigasport v Karviné (který proměnily v pouhý obchod s outletem značek) a následně jsme se vydali i do jiných hadrovch obchodů, zjistit, co v letošní módě vládne. A musím říct, že je to furt to samé. Tak nějak nečekaně jsme se rozhodli nespěchat na oběd domů a místo něj si v pozdějším odpoledne udělat chutné vepřové na otevřeném ohni na zahradě. U masa nezůstalo a prakticky až do večera jsme byli venku. Bylo moc hezky. K večeři jsme si opekli šunkové klobásky. Byl to moc příjemný víkend. V pondělí kromě zmiňovaného STK jsem si vyzvedl taky novou občanku..nějak tak naivně jsme si myslel, že už dostanu plastovou, velikosti kreditní karty, ale ne. Obdržel jsem ten stejně velikostně, foliovaný průkaz totožnosti. Viditelně prošel menšími kosmetickými úpravami, ale jinak je identický jak ten starý.  Odpoledne jsem strávil uklízením všeho přbytečného v pokoji a dobalil pár základních potřeb do batohu, abych se po půl6 vydal na cestu do součásného studijního působiště... 

dekada Solidarności..

out of pampers

Takżech se posłuchoł music na youtube, a naszeł jo fajny clip, no a było by szkoda se z nim nie podzielić:-)

Díl 51.: jak jsem získal další kredity..

Když jsem ráno otevřel svá krásná očka venku byla mlha, šero..a na mobilu jsem viděl 5:56. Řikal jsem si, to ten den nám ale rychle začíná! Chvíli jsem ještě ležel a přemýšlel o zkoušce (předmět se jmenoval: Jak se změnila politická a národnostní mapa Evropy a světa ve XX stol.), která mě čeká od půl 12. Mezitím jsem si musel na chvíli zdřímnout, ptž pak jsem vyskočil z postele a všechno už šlo ráz na ráz, osprchoval jsem, udělal si čaj a ještě se snažil něco přečíst a zopakovat si. Když už se jedenáctá hodina blížila, tak mě svým digitálním úsměvem moje milá rozzářila:-) Děkuji Ti:-)

Na katedře jsem byl přesně o půl12, vyučijící tam nebyl. Teď jsem nevěděl, zda jsem si spletl hodinu, místo nebo den. Ale do hodiny se obejvil. Čekání bylo nesnesitelný. Jste v jiném kraji, neznáte lidi, nevíte, co můžete od nich čekat a jediné, co Vám zbývá je úsměv na tváři a slunce v duši. Omluvil se mi a vysvětlil mi, že od rána něco řeší s děkanátem a prosil mně, abych přišel na 14h do jiné učebny, protože by děkan za ním měl přijít každou chvilku. No co jsme měl dělat, jen jsem pokynul, že rozumím a odešel jsem z jeho kanceláře.

Do 14h zbývalo 90min, bylo mi jasné, že na pokoj to nemá cenu jít a o jídle, které bych měl podle plánu teď konzumovat není řeč. Žaludek se mi lehce zvedal.. V této tíživé situaci jsem se rozhodl k zásadnímu kroku, který před zkouškou už nedělám.. našel jsem si opuštěnou lavičku v krkaovských Plantech a mlčky jsem pozoroval písmenka z poznámek z přednášek, které jsem se snažil spojit ve věty a následně ke kompaktnějším celkům, neboť jak je známo: všechno se vším souvisí. 

Bylo 14:00 a já veděl, že nastala hodina boje a že bych se měl přesunout na válečné pole. Inu vyjesl jsem na svém statném okovaném oři a se štítem, válčit v soutěskách myšlenek a vzpomínek. Příprava na válečném poli netrvala dlouho, zjistil jsem, že můj vyzyvatel má ještě jednoho bojovníka proti sobě, leč můj přítel to nebyl. Jak se později ukázalo, pro vyzyvatele to byl boj na dvou frontách. Bojoval jsem statečně až dokonce, ač několikrát raněn, jsem vyšel z boje vítězně. Avšak při posledním obranném útoku doznal jsem úrazu, který měl důsledek na konečný stav celé války. I když jsem protivníka neporazil na celé čáře, zůstala mi moje čest a mohl jsem z bojiště se vrátit se vstyčenou hlavou a, co je hlavní, se štítem!

Odcinek 50.: znowu pada deszcz..

W gimnazjum mawialiśmy, że matura to bzdura i może w pewnym sensie to jest prawda. Ja bym to troche przekształcił i powiedział, że dzisiaj ładna pogoda to bzdura i miał bym rację w stu procentach. Miałem zajęcia dopiero od 13:15, ale dopołudnia nie szło nie zauważyć, iż się coraz bardziej ściemnia. W jednym momencie była taka ćma, że musiałem sobie rozświecić światło. Przeczuwałem, że będzie mocno padać, ale stale wierzyłem, że nie w czasie, kiedy będę wychodzić na zajęcia. Niestety, miałem pecha! Jak rąbnęło z nieba, to się lało godzine. Czasami mniej, czasami więcej! Miałem akurat to szczęście, że kiedy poszłem na zajęcia, zbyt nie padało. Jednak na pierwszym zkrzyżowaniu, zaczęło mocno walić. Bańki na chodniku i drodze zaczęły się robić, a przede mną jeszcze była spora drogi. Nie miało sensu wracać:-( Do instytutu przyszedłem do kolan zupełnie mokry. Końce spodni zupełnie zmieniły swój kolor, dzięki nasiąkniętej wodzie.

Jednak spadające krople deszczu przypomniały mi jedną piosenkę, która dla mnie bardzo znaczy. Taki sentyment we mnie się budzi, kiedy ją słyszę. Przypomina mi moje dawne czasy robienia różnych szaleństw, podrywania kobiet etc.! No chyba każdy ma podobną piosenke, która w nim przebudzi jego dawne przeżycia.

O to moja: Lady Pank - Znowu pada deszcz:

Pada deszcz - tak już było wczoraj

"Znowu Ty" - to są twoje słowa
W moich snach - nic się nie zmieniło
Dzień jak dzień - tak już przecież było
Nie chcę wiedzieć jak i co po co mówić - to nie to
Nie umiałem kochać wprost znowu zakpił los

Ref.: 
Jeszcze wczoraj chciałem zmienić w sobie coś
I odlecieć byle gdzie o,o,o,o
Jeszcze wczoraj mogłem być daleko stąd
Dzisiaj znowu pada deszcz

Wołasz mnie - słyszę swoje imię
Płynę więc - przecież wszystko płynie
Mówisz że nic się nie zmieniło
Tak już jest - tak już przecież było

Nie chcę wiedzieć jak i co
Po co mówić - to nie to
Nie umiałem kochać wprost
Znowu zakpił los

Ref.

Nie chcę wiedzieć jak i co
Po co mówić - to nie to
Nie umiałem kochać wprost
Znowu zakpił los

Ref. (2x)