Díl 51.: jak jsem získal další kredity..

Když jsem ráno otevřel svá krásná očka venku byla mlha, šero..a na mobilu jsem viděl 5:56. Řikal jsem si, to ten den nám ale rychle začíná! Chvíli jsem ještě ležel a přemýšlel o zkoušce (předmět se jmenoval: Jak se změnila politická a národnostní mapa Evropy a světa ve XX stol.), která mě čeká od půl 12. Mezitím jsem si musel na chvíli zdřímnout, ptž pak jsem vyskočil z postele a všechno už šlo ráz na ráz, osprchoval jsem, udělal si čaj a ještě se snažil něco přečíst a zopakovat si. Když už se jedenáctá hodina blížila, tak mě svým digitálním úsměvem moje milá rozzářila:-) Děkuji Ti:-)

Na katedře jsem byl přesně o půl12, vyučijící tam nebyl. Teď jsem nevěděl, zda jsem si spletl hodinu, místo nebo den. Ale do hodiny se obejvil. Čekání bylo nesnesitelný. Jste v jiném kraji, neznáte lidi, nevíte, co můžete od nich čekat a jediné, co Vám zbývá je úsměv na tváři a slunce v duši. Omluvil se mi a vysvětlil mi, že od rána něco řeší s děkanátem a prosil mně, abych přišel na 14h do jiné učebny, protože by děkan za ním měl přijít každou chvilku. No co jsme měl dělat, jen jsem pokynul, že rozumím a odešel jsem z jeho kanceláře.

Do 14h zbývalo 90min, bylo mi jasné, že na pokoj to nemá cenu jít a o jídle, které bych měl podle plánu teď konzumovat není řeč. Žaludek se mi lehce zvedal.. V této tíživé situaci jsem se rozhodl k zásadnímu kroku, který před zkouškou už nedělám.. našel jsem si opuštěnou lavičku v krkaovských Plantech a mlčky jsem pozoroval písmenka z poznámek z přednášek, které jsem se snažil spojit ve věty a následně ke kompaktnějším celkům, neboť jak je známo: všechno se vším souvisí. 

Bylo 14:00 a já veděl, že nastala hodina boje a že bych se měl přesunout na válečné pole. Inu vyjesl jsem na svém statném okovaném oři a se štítem, válčit v soutěskách myšlenek a vzpomínek. Příprava na válečném poli netrvala dlouho, zjistil jsem, že můj vyzyvatel má ještě jednoho bojovníka proti sobě, leč můj přítel to nebyl. Jak se později ukázalo, pro vyzyvatele to byl boj na dvou frontách. Bojoval jsem statečně až dokonce, ač několikrát raněn, jsem vyšel z boje vítězně. Avšak při posledním obranném útoku doznal jsem úrazu, který měl důsledek na konečný stav celé války. I když jsem protivníka neporazil na celé čáře, zůstala mi moje čest a mohl jsem z bojiště se vrátit se vstyčenou hlavou a, co je hlavní, se štítem!