Bylo úterý. Slunce už od rána pražilo a mně bylo jasné, že dnešek bude opět patřit do těch teplejších dnů našeho života. Nicméně jsem byl rád, že neprší a že se první den návštěvy, co se počasí týče, vydaří. Měl jsem pravdu. Slunce pražilo až do večera. Sudeťák přijel odpoledne, kolem půl 4, takže jsme ještě stihnul školu. Zajeli jsme na kolej a pěšky se vydali do centra. V roli nezkušeného průvodce jsem Sudeťáka vzal na známa místa Krakova, počínaje od Barbakanu, Bramy Floriańskiej, Główny Rynek, przez ul. Grodzka až do židovské čtvrti Kazimierz. Na zpáteční cestě na kolej jsme prošli po nábřeží Visly pod Wawelem a vydali se tak trochu nečekaně dřív na pivo, když v mé oblíbené jídelně byla rezervace. Mnounaplánovaný druhý den sice s nepříznivým počasím počítal, ale až tak katastrofický plán jsem neměl připraven. Už středečního rána, to vypadalo, že bude pršet, ale tak nějak pořád se to drželo. Ale když jsme procházeli místnosti v Muzeum Czartoryskich, tak začlo pršet, což se zprvu nejevilo jako nepřekonatelná překážka, ale v důsledku to byl vcelku nepříjemný déšť. Nicméně hlad je sviňa. Vzali jsme deštníky do ruky a šli na grilovaná kuřata. Cestou na Wawel už tolik nepršelo, ale i tak deštník byl stále na svém místě. Katedrála byla lehce přesycena navštěvníky, především z řad školních výletů různého věku. Takže i když obvykle je v katedrále chladno, tak bylo celkem teplo..snad díky i vysoké vlhkosti a tomu davu přihlížejících na ostatky mrtvých panovníků, manželek, zasoužilých umělců, představitelů polského státu etc. Ale všude jsme se probili a ukázal jsem Sudeťákovi vše, co bylo a stojí v katedrál za shlédnutí. Myslím, že cestu na věž za Zigmuntem si bude dlouho pamatovat. Vstupenka je platná i do katedrálního muzea, kde naštěstí už nebylo tolik lidí. Prošli jsme si i nádvoří zámku a kolem Dračí jeskyně jsme se vydali směrem na kolej. Na nějaké dvě či tři hodinky jsme se zastavili v hlavní budově Národního muzea v Krakově, kde jsme shlédli sbírku militárií, věcí denní potřeby a blesku rychle galerii umění 20. stol. Po tak to vyčerpávajícím dni jsem skočili na škopky, následně se nakolejích navečeřeli a kolem osmé večerní se vydali tramvají zpět na nádraží, odkud Sedeťákovi jel o půl8 vlak přez Katowice zpátky do Olomouce.
Myslím, že to byl slušný a hlavně vydařený výlet. A děkuji Ti, že jsi mě přijel navštívit!
Žádné komentáře:
Okomentovat