neděle 13. dubna 2008

Králova smrt I. (historický komentář)

Rámájana je jeden ze dvou nejstarších indických eposů. Autorství je připisováno Valmíkovi, legendárnímu kajícníkovi, který se stal králem mezi básníky a umělecky zpracoval Višnuovy osudy (jeden ze tří hlavních hinduistických bohů, udržovatel světa a života). Valmíki byl desátým synem boha Varuny (stvořitel a udržovatel země a světového řádu). V dětství ho unesl loupeživý kmen Kirátů. Na cestu pokání ho však zpět obrátilo sedmero ršiů, které přepadl. Pod jejich vlivem začal rozjímat o posvátných pravdách, o kterých mu bylo řečeno. Rozjímal tak hluboko, že nad jeho nehybně sedící postavou si bílí mravenci postavili termitiště, tj. valmíka – odtud se odvozuje jeho jméno. Dle pověsti nevěděl, jak začít příběh o Rámovi, protože nemohl najít správnou metrickou formu, kterou by zvolil. Nakonec pod vlivem nářku volavky nad jejím mrtvým druhem začal psát vytříbené sloky, zvané šlóka, které vymyslel. Epos má 24000 slok, které jsou rozděleny do sedmi knih neboli zpěvů.
Z přiloženého úryvku Rámájany se dovídáme o košalském králi jménem Dašaratha, který je si vědom svého stáří a přeje si, aby jeho nástupcem se stal jeden z jeho čtyř synů jménem Ráma. Jedná se o předvečer, kdy král chce vyhlásit nástupnictví Rámy. S tím úmyslem svolává celý dvůr a praví: „…v stínu slunečníku bílého jsem zestaral. Jhem vlády jsem unaven. Chci mít už klid. Ať syn se stará o zemi…“ Co měl král na mysli, pravíc o bílém slunečníku? Tento slunečník označoval vladařskou hodnost ve staré Indii. Svému dvoru dále vysvětluje důvody svého rozhodnutí, že již je starý a slabý, že si chce odpočinout a radosti a strasti při vládě o zemi chce tímto předat svému nejstaršímu synovi. Lidé, kteří vyslechli slova krále, mají radost a pochvalnými výroky oslavují příštího panovníka Rámu. Dále v úryvku je zachyceno slovy : „ …Je příznivý teď měsíc, jarní, kvete les; nuž k posvěcení Rámovu vše připravte!…“, prosba Dašarathy, aby kněží, tj. bráhmani – příslušníci nejvyšší kasty, připravili vše na korunovaci Rámy (oproti příslušníkům z jiných kast, bráhmani mohli studovat a vykládat posvátné védské texty a provádět náboženské obřady). První část této věty je dokladem, že i ve starověké Indii astrologie byla jedním z faktorů, která ovlivňovala život a důležitá životní rozhodnutí. Indové v 3.-2. stol. p. n. l., kdy byla napsána Rámájana, ještě používaly astrologii lunární. Zabývá se ona postavením měsíce mezi 27 nebo 28 nakšatry , tj. skupinami hvězd, kterými prochází měsíc. Dle mýtu o staroindické astrologii jsou nakšatrám podřízeny určité skupiny lidí, zvířat či dokonce rostlin. Teprve později se začala používat astrologie planetární a zodiakální, ale to až pod vlivem řeckým. Z další části tohoto úryvku vyplývá, jak král měl nepříjemný sen. Tento sen je zde rozveden na jednom řádku tj. „…jak v bouři divoké zřel klesat meteor…“. A následuje dvojverší: „… Tvrdili znalci též, že hvězdu života Mars ohrožuje mu a Slunce s Ráhuem…“. Jde o výklad znalců-astrologů o nepříznivé konstelaci hvězd pro krále, kde Mars představuje špatné znamení a Slunce s Ráhuem (dorůstající měsíc) jsou ,dle astrologů, události příznivé nebo nepříznivé dle okolností. Staří Indové věřili ve význam snů. Velký význam měl hlavně poslední sen, který se zdál. Takže pokud ten sen byl nepříznivý, měl se člověk snažit zpětně usnout a překrýt tento sen nějakým příznivým. Taktéž se nesměl nikomu zmiňovat o snu a měl konat očistné obřady. Dále si zřejmě bere slovo zase král, který věří, že jeho druhý nejstarší syn jménem Bharat nebude dělat potíže s nástupnictvím Rámy a praví: „… ať spravedlivý je a oddanosti pln, - vždyť mysl lidská je tak křehce nestálá…“. Mohli bychom si to vysvětlit slovy, že král se bojí, že po jeho smrti se může strnout válka o trůn, ale na druhé straně věří Bharatovi, že tak neučiní. Následující dva odstavce líčí radost obyvatelstva království, kteří se radují, tančí, zpívají a opěvují Rámovo nástupnictví.



Použitá literatura:
FILIPOVSKÝ Jan: Encyklopedie indické mytologie, Praha 1998, str. 189.
Kol. autorů: Dějiny Indie, Praha 2003, str.119-121.
Kol. autorů: Ilustrovaný encyklopedický slovník, Praha 1982, str. 721 a 776.
VÁLMÍKI: Králova smrt, I. In:Rámájana;(ze sanskrtu přebásnil Oldřich Friš, Praha 1957),
str. 9-11.
Okomentovat