neděle 13. dubna 2008

Kronika jako pramen k poznání období 1. světové války

Město Karviná je tvořena 9 částmi, které se spojily a vytvořily tak město až po 2. světové válce. K dispozici jsem měl tedy kroniky dvou částí města – Fryštátu a staré Karvinné (dnes Karviná 2 – Doly).
První z kronik nese název Kronika města Fryštátu a vztahuje se k létům 1914 až 1951. I když nejsem žádný grafolog, z textuje je patrné, že byla napsána 2 autory-kronikáři. První kronikář, který začal psát onu kroniku v roce 1933 s zprávami z roku 1932, byl zdejším učitelem a jmenoval se Rudolf Kowalik. Velice správně před vlastními kronikářskými záznamy sepsal v krátkosti svůj životopis. Do této kroniky zanesl léta 1932-1937. Druhý z kronikářů popisoval léta 1938-1951. Z poznámek před úvodem se mi podařilo zjistit jak se jmenoval – B. Hekl, ale to je vše, co o této osobě vím. V kronice nezanechal o sobě žádný jiný záznam.
Jak jsem napsal výše, kronika se začala psát až v r.1933. Kronikářské záznamy z válečných let 1914-1918 jsou zde pouze retrospektivně zaznamenány. Je to sice škoda, ale z druhé strany je jasné, že když došlo k zahájení válečných operací, takže taková triviální záležitost jako psaní městské kroniky šla stranou. Nabízí se rovněž otázka, zda před zhruba 90 let byli lidé ochotní něco podobného tvořit. Pokud ano, neměli k tomu zřejmě potřebné zázemí.
Retrospektivní záznamy o válce sepsal Rudolf Kowalik. Jeho odstavce vždy začínají slovy Jako všude. Záznamy jsou vedeny stručně. Jen zřídka se objeví delší souvětí. Rudolf Kowalik píše nejdříve o narukování občanů do armády, počáteční euforii lidu, dále o lístcích na jídlo, o nedostatku životních potřeb, nárůstu bídy. Také připomíná všemožné sbírky pro sirotky a vdovy po vojácích, vlny, kaučuku, válečných kovů (jako cín, zinek, měď, mosaz, aluminium), také vzpomíná o akci nazvané „Zlato za železo“ – bohužel nezmiňuje se přímo co mělo být cílem této akce. A svůj výčet končí všeobecnou touhou po ukončení války. V kronice je protokol ze dne 4.srpna r.1917 ze schůze městského zastupitelstva, která následovala po červencových nepokojích, které ovládly Fryštát a částečně i uhelný revír. V protokolu je poděkování c. a k. místnímu veliteli majorovi Emilianovi Pasternakovi za výtečnou obranu města při zástupu plenícího obyvatelstva. Dále se Rudolf Kowalik zmiňuje fryštátských železárnách, kde zhruba 2000 dělníků vyrábělo granáty a šrapnelové náboje. R. 1915 byla vybudována vojenská nemocnice pro 110 nemocných vojáků. R. 1918 řádila ve Fryštát španělská chřipka, která si vyžádala, dle Kowalika, mnoho obětí. Závěr informací tvoří výčet jmen padlých ve válce, zemřelých v nemocnici a pohřešovaných; jsou zde i jména těch, kteří zůstali pohřbení. U nich je uvedeno jméno, místo původu, datum smrti (nebo pohřbení) a místo, kde byli pohřbení.
Druhá kronika jenž nese název II. pamětní kniha města Karvinné je rovněž pro období 1. světové války napsána retrospektivně. Kronikář Fidolín Šlechta započal psát 1.ledna 1933. Kronika obsahuje retrospektivní informace z let 1268 (první zmínka o Karviné) až 1932, v letech 1933-1935 byly naspány vlastní kronikářské záznamy. I on o sobě zanechal informace v podobě životopisu. Jeho záznamy v porovnání s kronikou s Fryštátu jsou obsáhlejší, lze to vidět i na počtu stran, které věnoval tomuto období 1. světové války, tj. až 295 stran. Oproti tomu Rudolf Kowalik, i když také podával záznamy retrospektivně, použil k tomu pouze 5 stran.
Tato kronika mě velice potěšila, protože obsahuje informace, které doufám, že zúročím při psaní bakalářské práce (mám na mysli rozdělení Těšínského knížectví). Záznamy byly psány řádně a s evidentním úmyslem podat je budoucím generacím. Informace v kronice se trochu liší od výše popisované kroniky. Nejenže nalezneme záznam, ale také jeho vysvětlení, např. proč dané nařízení bylo schváleno a jaký cíl sledovalo. Dobře je to viditelné na problému s bankovkami, kdy obyvatelstvo se obávalo poklesu hodnoty. V té době obchodníci odmítali měnit drobné za papírové, a proto Rakousko-Uherská banka začala vydávat 2-korunové papírové bankovky, jejichž trhání na viditelné stejné části, byly přijímány jako korunové, 50-ti resp. 25-ti haléřové bankovky. Nato byly vydány jednokorunové bankovky a díly dvoukorunovek staženy z oběhu.
Z mého pohledu kronikář nic neopomenul a snažil se podat informace, tak jak byl informován a myslím si, že i prožil (i když o tom nevzpomíná ve svém životopise). V kronice dále píše o lístcích na jídlo, maximálních cenách, sbírkách kovů, ošacení, papíru, zlata za železo, o nedostatku petroleje, taky tabáků pro horníky(kteří začali nejen kvůli tomu stávkovat), dlouhotrvající chudobě atd.
Čtením této kroniky se dozvíme o životě ve staré Karviné, které bylo zajisté podobné do ostatních míst Rakouska-Uherska v téže době. Obsahuje cenné historické informace. Dalším rozdílem mezi oběma kronikami je fakt, že Fidolín Šlechta podává informace nejenom o Češích, ale co je pro mě důležité, také o Polácích, kteří zde žijí již dlouhé věky. Sice nepodává žádná čísla o počtu občanů, ale ta se dají zjistit. Zato o Židech či Němcích není žádná zmínka. Otázkou zůstává, zda to byl účel nebo nikoliv.
Okomentovat