středa 4. března 2009

Díl 13.: kolečko a trojúhelník:-)

Tento příspěvek pouze pro otrlé, v příspěvku se vyskytují slova vulgární a slova povahy nepříliš valná!!!


Taky jstě měli vždy problém vykonat potřebu v Polsku a vůbec jste nevěděli, zda máte si vybrat dveře s kolečkem nebo trojúhelníkem??? 

Abych se Vám přiznal, odjíždějíc do Krakova jsem na to ani nemyslel. (Teď zasvecení se zasmějou!) Předpokládal jsem, že Polsko je již civilizovaná země, opojená McDonaldy, Evropskou unií a dalšími kravinami kosmopolitního v duchu demokracie rozvíjejícího se světa, kde v místech, kde se to hodí se používá označní WC. Bohužel. První návštěva na Instytutu Historii mě nějak vrátila zpět do klasické byrokratické reality Polska. 

Když vznikla ona potřeba upustit nadbytečné tělesné tekutiny, tak jsem hledal na zdejší katedře záchod. Po chvilce jsme zahlédl ony známé znaky: kolečko a trojuhelník. Jelikož jsem (jako obvykle při pobytu v PL) netušil, které dveře si mám vybrat, tak jsem čekal, zda někdo nevleze či nevylez ven. Naštěstí se tak stalo a já mohl konat:-)

Nežli se dostanu k dnešní záchodové epizodě, tak bych Vám rád vysvětlil proč zrovna takové označení polských záchodů. Rozpomněl jsem si, že k tomu se vážou dvě teorie o stvoření tak zajimavého označení. Jedná je více logická než druhá, takže přijměte tu, která se Vám bude zdát více logická!
- První teorie hovoří, že označení vzniklo jak důsledek tvaru odlišného zařízení, které dámy a pánové použivají k vykonání potřeby (te tekutější:-)). Tudíž dámy záchodovou mísu a pánové pisoár.
- Druhá teorie hovoří, že označení vzniklo jako grafické znázornění ženských a mužských genitálií. Myslím, že popisovat to nemusím, jen dodám (což jsem nezmínil), že ten trojúhelník je znázorněn směrem dolů (čili ne na hraně, ale na "úhlu") a kolečko na své kulaté hraně:-):-):-)


Mno, ale zpět k dnešní záchodové epizodě. Po skončení výuky, která neměla konce a já už musel:-)  jsem rychlou chůzí vešel na záchody Instytutu Historie. Měl jsem sluchátka na uších, ale že tam byl stísěny prostor, a abych slyšel přichazející, tak jsem si odšpuntoval uši. Dělat jsem to neměl. Je fakt, že jsem nevěděl, že zdejší záchody, jsou tvořeny jednou místností předělenou na půl pro dámskou a pánskou část. Když jsem tak konal potřebu, najednou jsem slyšel dívčí hlas. Nejprve jsem si myslel, že si spletla dveře, ale bohužel .. no asi lépe by bylo napsat, že se tak nestalo (aby nevznikly určité neopodstatněné asociace). Hlas byl slyšet za tenkou zdí. Kdyby šel slyšet jenom hlas, tak by to bylo v pohodě..ale já slyšel úplně všechno... a to byl takový kultruní šok, že nevím, zda na tento záchod ještě někdy půjdu. možná si říkáte, že je to přirozená potřeba, já odpovím ano, ale ne za tak tenkou zdí. Celou dobu jsem litoval, že jsem si ty sluchátka sundal...


Doufám, že tento příspěvek Vám pomůže při budoucích cestách vybrat ty správný dveře k uvolnění:-)
Okomentovat