úterý 24. března 2009

Díl 22.: O posledním čísle v občance...

Už je to prakticky víc jak týden, co jsem zde napsal příspěvěk o své krakovské voyage. Ne že by nebylo o čem psát, to ani ne, ale spíš by ty zápisy nebyly příliš obsáhlé. 

Je zde však jedna záležitost, které jsem si všiml už na záčátku mého pobytu. Tak nějak se traduje, že poslední číslo na občance znamená kolik osob v republice je nám podobných. No ne že bych na to nevěřil či věřil, ale je to zajimavá myšlenka. Každopádně já tam mám číslo 9, ale zajímalo by mě zda v republice je ještě dalších devět lidí typově podobných mně, protože si celý svůj život myslím, jak jsem jedinečný a neopakovatelně krásný mladý jinoch :-):-):-) 

No ale proč jsem o to tady začal psát. Rád si všímám drobností, lidí, co mají oblečeného, jak vypadají, jak chodí etc. Tudíž po svém příjezdu jsem začal pečlivě sledovat své nové okolí a musím říct, že jsem byl i překvapený. Jou tady klasicky typově daný lidi, jako barbíny, šamponi, feťáci-skejtáci, sestry, mniši, studenti, bezdomovci, manažaři etc. Avšak kromě toho jsem si všímal i jejich obličejů, rysů tváře, velikost uší, nosů etc. A nevěřili by jste, kolik je zde lidí podobných, ať už to čímkoliv - rysem tváům, chůzí, mluvením etc. - několika mým známým, kamarádům a přátelům v republice. ¨

Možná je to moje přirození úchylka sledovat na lidech ony nepodstatné drobnosti, které se dají následně využít (ať už to k zahájení rozhovoru s dotyčnou/dotyčným nebo k prosté diskuzi o lidech) a tudíž přeměnit v hodnotnou záležitost. A věřte nebo ne, ono to funguje!!! Dva ze tří pokusů vyjdou:-) 

Nicméně závěrem bych chtěl dodat jenom to, že ony moje náhodné "sledovací akce" mi hodně připomenou vždy domov, protože si vždy vzpomenu na nějakou událost mající spojení se "sledovaným cílem"..a vždy je to přijemná vzpomínka, když si uvědomím, že tu prakticky nikoho neznám.

A jedna rada na závěr: zkuste to taky, tak nenápadně sledovat své okolí, všímat si nepodstatných detailů(náušnic, bot, vlasů, prstenů, přívěsků, brýlí, nehtů, oblečení etc. - je toho hodně)..ono se Vám to jednou vrátí a možná si vzpomenete, jak kdo vypadal, čím byl navoněný, jaká byla jeho oblíbená barva etc. To jsou vzpomínky, které si můžeme sami vytvořit a nikdo je nám už neveme..takže se to ho nebojte..
Okomentovat